Na Háje pět set pětkou

Nejvyšší počet sebevražd je o Vánocích. Je zima, vlezlý mráz a pondělní rána bývají otravná...

Zima, vlezlý mráz, otravné pondělní ráno.

Vztekle hledám v autě zapadlou propisku.

"Dobrý den, mladý pane. Krásný auto."

Škrábu se z vozu.

"Žere hodně?"

Žere, člověče.

"Nemáte nějaký drobný?"

Vysoký chlap kolem padesáti. 

Rozepnutý vaťák, rukavice bez prstů, čepice s bambulí. Licousy Františka Josefa.

V ruce usmolený pytlík z pekárny v Kaprovce. Pobaveně na mě hledí.

"Víte, pane, já už jezdím čtvrtý rok."

Nechápu.

"Pět set pětkou na Háje."

Usmívá se.

"Je jenom mínus sedm, mladý pane. V únoru bylo klidně sedmnáct."

Hledám drobné. 

"Lidi jsou tady dobrý. Dávají mně chleba a kafe, pane."

Dávám dvacetikorunu.

"Jste hodnej, pane. Tak děkuju, a pěknej den."

Pozdravím a dál hledám propisku.

Chlap mi ještě od Rudolfina mává.

Jezděte na Háje pět set pětkou.